Sesterské zranění – cesta k uzdravení archetypální ženské bolesti a obnově sounáležitosti

Sesterské zranění je tichou archetypální a stínovou silou, která nás ženy odděluje. Tento článek prozkoumává jeho kořeny a nabízí cesty k obnově ženské sounáležitosti a sesterství.

Sesterské zranění sídlí v každé z nás. Je to tichá síla pramenící z podvědomí, která nás přesvědčuje, že nepatříme k ostatním ženám.

„Jsem příliš mocná.“
„Jsem příliš úzkostná.“
„Jsem příliš zaneprázdněná.“
„Nebudou mě mít rády.“
„Nemám nic, co bych mohla nabídnout.“
„Nemohu se propojit s ostatními ženami.“

Sesterské zranění je pod povrchem skrytá bolest, která do našeho vědomí zasévá semínka pochybností o našich možnostech a schopnostech mít naplněné, autentické a zdravé vztahy s ostatními ženami. Toto zranění má velmi hluboké kořeny a je jednou z příčin nerovnováhy v naší společnosti. V před-patriarchálních dobách byly ženy propojené ve skupinách v rámci svého kulturního kontextu (ať už to byly velké rodinné celky v pueblech, kmenové kruhy v Amazonii, městská společenství v Mezopotámii).

Tyto skupiny žen se každodenně scházely, aby se spolupodílely na fungování svého společenství. V těchto skupinách nalézaly ženy různé formy spojení a podpory, ale i pomoc a určitou ochranu (pravidla se lišila dle kulturníh kontextu společnosti). Společné těmto skupinám bylo, že se zde ženy vzájemně podporovaly, probíraly důležitá témata, dělily se o zkušenosti, práci a trávily společný čas. Tím tkaly síť sdílené opory, která měla svá pravidla a zároveň umožnovala skupině sdílet zdroje, sílu, moudrost a schopnosti, ve prospěch celého společenství nebo kmene.

Změny, které probíhaly ve vývoji lidské kultury v průběhu zemědělské revoluce postupně vedly k vytvoření patriarchální společenské strukrury, která s postupem času začala být vůči přirozené ženské síle nepřátelská. Manifestací a gradací stínu této kulturní formy byly represe vůči ženám.

Středověké čarodějnické procesy, zákaz podpory u porodu (protože byl považován za trest žen – Evin hřích a “budeš rodit v bolestech”), žena jako majetek muže, otroctví, přesvědčení že vše, co je z ženy, je nečisté včetně těla (rozštěp hmoty a ducha) a na závěr méněcenná pozice ve společnosti (například ještě v roce 1965 potřebovaly španělské ženy písemný souhlas manžela k tomu, aby mohly pracovat či si založit účet v bance) .

Ve středověku byly ženy obviňovány z čarodějnictví i za to, že se shromažďovaly a navzájem si pomáhaly. V této době byly ženy definovány především tím, pod jaké muže patřily. A tak sesterství nahradil konkurenční boj a ženy ztratily svou přirozenou sílu. V průběhu této temné doby se v našich rodových liniích nahromadilo obrovské množství příběhů ženské konkurence, zrady, bolesti, strachu, nejistoty a nedůvěry vůči ostatním. Tyto příběhy si možná nepamatujeme, a přesto jsou vepsané do našich buněk v podobě mnoha limitujících a ženskou konkurenci podporujících přesvědčení, která i dnes formují společnost. 

Nevědomá archetypální ženská bolest sesterského zranění se v nás projevuje zvnitřněnou nenávistí nebo odporem vůči vlastnímu tělu, strachem z nedokonalosti, srovnáváním se s ostatními ženami, závistí, potřebou bojovat o moc, srážet ostatní ženy a povyšovat se atd.

Jsme přesvědčené, že když se zavděčíme společensky obecně uznávané mocenské struktuře, získáme v jejím rámci lepší postavení. Jenže udržováním těchto přesvědčení a praktik při životě obrovsky škodíme samy sobě. Zvnitřněný odpor vůči ženství nám totiž nemůže nikdy sloužit k propojení s opravdovou silou a mocí ženství. A toto oddělení se od vnitřního zdroje neslouží nikomu, ani nám, ani mužům, ani životu a ani naší prosperitě jako celku.

Tato v hlubinách ukrytá bolest nás také nutí věřit, že se nebudeme hodit do skupiny nových žen. Živí naši tendenci srovnávat se s ostatními a soudit, našeptává nám, že nejsme dost dobré, nebo že nikdy nedosáhneme úspěchu nebo krásy jiné ženy. Jsou to ty podvědomé obavy, že nás ostatní ženy pomluví nebo zradí. A ano, v naší společnosti jsou pomluvy a zrady běžné. To však jen ukazuje na aktuálnost a akutnost tohoto zranění v naší kultuře.

V dnešní době se tato bolestná historie sesterství projevuje také jako kulturně podmiňující vzorec. Od dětství jsme učeny soutěžit, navigovat se světem plným hierarchií, žárlivosti, konkurence, podezření, šikany, odcizení, pomluv a podrazů. Místo abychom byly zasvěceny do pocitu sounáležitosti a moci, jsou dívky většinou vrženy do cyklu odcizení a studu.

Jen se zamyslete nad tím, jaká byla vaše první menstruace. Byla to oslava ženství, nebo okamžik izolace?

Důraz na sociální status, výsledek činu a zevnějšek nás často odvádí od naší základní podstaty. Místo přirozeného spočívání v síle přináležení k celku jsou dívky cvičeny v prosazování se a boji, což nás později zanechává nejisté ohledně našich skutečných potřeb a tužeb. Tento vzorec konkurence také vysvětluje šikanu, které jsme byly (třeba velmi jemně) vystaveny od spolužaček, spolupracovnic nebo dokonce od rodinných příslušnic.

Pokud jste žena, pravděpodobně jste zažila nějakou formu bolesti ze ztráty sesterství, když jste pro ni možná neměla jméno. Žijeme totiž v kultuře, kde jsou ženy postaveny proti sobě. 

Od soutěžních reality show, ve kterých 30 žen soupeří o pozornost jednoho muže, až po reklamy, které naznačují, že budete lepší matkou a hospodyňkou, pokud si vyberete dražší značku papírových utěrek než vaše sousedka. Tato soutěživost se projevuje i ve způsobu, jakým se díváme jedna na druhou, kdy tiše a často i nevědomě posuzujeme, zda je žena, kterou vidíme, konkurencí.

Co je to sesterské zranění?

Shrnuto do krátké definice, sesterské zranění je bolest, nedůvěra nebo nepohodlí, které mohou ženy prožívat při interakci s jinými ženami. Projevuje se žárlivostí, nejistotou, rivalitou i strachem z nepřijetí.

Jak se sesterské zranění konkrétně projevuje?

1. Žárlivost a soutěživost

Často se cítíme ohroženy úspěchy a krásou jiných žen. Porovnáváme se a místo, abychom oslavovaly úspěch druhých, cítíme se méněcenné.

2. Snížená důvěra v sebe

Toto zranění nám nastavuje to, jak vnímáme naší hodnotu. Můžeme si myslet, že jsme „příliš“ – příliš hlučné, příliš tiché, příliš úzkostné. Tyto myšlenky nás vedou k tomu, abychom se raději izolovaly.

3. Strach z odmítnutí

Obáváme se, že nás ostatní ženy nebudou mít rády, že nebudeme patřit do skupiny, že nám nebudou důvěřovat a nebo že nás pomluví.

4. Závislost na schválení

Často se snažíme být tím, čím si myslíme, že by ostatní chtěly, abychom byly, místo abychom zůstávaly věrné samy sobě.

5. Odklon od intimity

Odstup a snaha se vyhnout vztahům, kvůli kterým končíme v izolaci. Vychází často z toho, že na základě bolestné zkušenosti všechny shrneme do “jednoho pytle”.

6. Zvnitřněná nenávist nebo odpor vůči ženství

“Já jsem radši s chlapama, co bych v tom slepičinci dělala. Nojo, promiň, parkuju jako všechny ženský…”

Pokud jste si někdy v duchu řekly:

„Jsem na jiné úrovni než ostatní ženy.”

“Je těžké navázat skutečné přátelství s jinou ženou.“

„Ostatní ženy se zdají být si tak blízké, zatímco já se cítím osamělá.“


„Když vidím, jak se moje kamarádky navzájem podporují, přemýšlím, proč já to nedokážu.“


„Zdá se mi, že nikdy nedosáhnu jejich úrovně.“


“Sdílet s ženami je nebezpečné.”


„Měla bych být jiná, abych zapadla do jejich party.“


„Chtěla bych se otevřít a sdílet své pocity, ale bojím se, co si o mně ostatní pomyslí. Mám strach z odsouzení a pomluv.“


„Pamatuji si chvíle, kdy jsem byla zraněná ženami kolem mě. Už si dám vždycky pozor.“

Dotkly jste se tohoto zranění samy v sobě.

Tento pocit odcizení je důsledkem naší historie. Sesterské zranění nás udržuje soustředěné na malé osobní mocenské konflikty a zabraňuje nám soustředit se společně na větší systém nerovnosti a útlaku vůči životu, jako celku. Přicházíme tak o sílu měnit svět, kterou můžeme objevit právě a pouze skrze spolupráci.

Jak léčit sesterské zranění v ženském kruhu?

Uzdravení sesterského zranění je nezbytné pro to, abychom si jako ženy znovu přivlastnily svou moc. Toto zranění je udržováno a prohlubováno skrze izolaci a odmítání, a proto je klíčem k uzdravení přijetí jeho existence. Díky tomu pak můžeme zkoumat kdy a na jaké úrovni nás ovlivňuje.

Místo toho, abychom si říkaly, že “to neděláme” nebo že jsme “to dělaly dříve ale už jsme to přerostly”, je důležité si přiznat, kdy a jak se srovnáváme, konkurujeme, shazujeme jedna druhou. A rozhodnout se, že budeme své vnitřní nastavení kultivovat. Můžeme se také spojit s ostatními ženami a společně konfrontovat tyto staré struktury, které nás rozdělují.

Ženské kruhy poskytují skvělou příležitost, kde můžeme společně mluvit o našich obavách, traumatech a nejistotách. Když se odvážíme být zranitelné a otevřené, zjistíme, že nejsme samy. Toto bolestné dědictví je totiž základní výbavou většiny žen v naší společnosti. Dělením se o naše zkušenosti i vzájemnou podporu se můžeme uzdravit a znovuobjevit naši společnou sílu. Kruhy nám také mohou pomoci zpracovat stud a bolest, které si neseme z minulosti.

Konkrétní kroky, které jsou součástí procesu uzdravování sesterského zranění:

1. Uvědomění si problému

Prvním krokem k uzdravení je uvědomit si, že sesterské zranění existuje. Pojmenujte své pocity a uznejte, že se cítíte osaměle, ohroženě, vyloučeně etc. Můžete si také zapsat své myšlenky, abyste je mohly lépe zpracovat. (Pro hlubší prozkoumání vašeho vztahu k tématu sesterství si můžete stáhnout můj work-book Sesterství .)

2. Sdílení zkušeností

Připojte se k ženskému kruhu nebo jiné skupině, kde se můžete podělit o své příběhy. Otevřené sdílení pomáhá uvolnit napětí a ukazuje nám nové perspektivy. Mluvit o svých pocitech i o svém příběhu je další krok.

3. Oslava úspěchů druhých

Učte se upřímně oslavovat úspěchy jiných žen. Když uvidíte úspěch své kolegyně nebo kamarádky, zkuste si všimnout, zda jí nezávidíte. Můžete těmto pocitům poděkovat a propustit je. Můžete druhé ženě také říct, že jste na její úspěch hrdé, nebo že se z něj radujete. Tento pozitivní přístup vám pomůže postupně ukončit cyklus soutěživosti.

4. Praktikování vděčnosti

Každý den si najděte chvíli na to, abyste si zapsaly, za co jste vděčné. Zaměřte se na pozitivní aspekty svého života a na to, co vás spojuje s ostatními ženami. Vděčnost nás učí rovnováze mezi námi a ostatními.

5. Komunitní podpora

Zúčastněte se workshopů, seminářů nebo retreatů zaměřených na ženství a osobní rozvoj. Takové akce často poskytují prostor pro sdílení, učení a růst v bezpečném prostředí, kde budete mít spoustu příležitostí k prozkoumání sebe sama a svého nitra.

Místo v kruhu sester

Kořeny sesterského zranění jsou hluboké a sahají až k hranicím nám známé historie. V tomto životě ale nemusíme příběhy našich předkyň opakovat. Je na čase znovu objevit dar toho, že se můžeme scházet s jinými ženami, vytvářet magické uzdravující zážitky, spolupracovat, tvořit i zažívat to, že to, co cítíme, je v pořádku, a že naše přítomnost je vítaná.

Uzdravování sesterského zranění je vlastně aktem rebelie. Vrací moc do našich rukou, a konfrontuje struktury jdoucí proti životu. Je to proces, ve kterém se potřebujeme vzájemně podpořit. A díky tomu znovu objevíme sílu v ženském společenství. Sílu která léčí, harmonizuje, vyrovnává, podporuje, usmiřuje i proměňuje.

Přihlaš se k newsletteru a jednou za měsíc se nech obdarovat inspirací, vhledy a novinkami pro tvou cestu k harmonii a síle!  

Kliknitím na ODESLAT souhlasíš se zpracováním osobních údajů